Bitva s upíry
Žili byli král Largoth a královna Ravindel. Patřilo jim království jménem Kamie. Královna měla brzy porodit a oba dva si vroucně přáli, aby to byla dívka. Co však osud nechtěl, narodil se jim znetvořený chlapec. Královna sama o tom nevěděla, poněvadž porodní bába to dítě vyměnila za „čerstvě“ narozenou krásnou holčičku. A chapce, který měl být princem, strčili do chudé rodiny místo děvčete. Ani jedna matka nevěděla, co se stalo, protože byla pod vlivem uspávadel. A tak když se královna probudila, byla velice šťastná, že se jí narodila, tak krásná dcera a král samosřejmě taky. A ti, kterým bylo ukradeno jejich pravé dítě, rádi, že je živé, avšak nepříliš nadšeni, že je tak znetvořené, ale přesto si ho ponechali. Malá princezna Norael byla učena politice, psaní, čtení, tanci a boji, aby byla dobrá vládkyně, až tu oni dva nebudou. Když Norael dosáhla věku 18-ti let, její rodiče jí předali trůn a odebrali se na malý hrádek poblíž. Když se dostala k cenným listinám, zjistila, že království je zadluženo. Jediný a největší dluh mělo u Lamského království. Divila se, že se jí rodiče nesvěřili, a tak se za nimi vypravila na Letní hrádek.
,,Přeji vám dobrý den, matko a otče.“ Pozdravila je Norael, přičemž na stůl hodila dluhopisy.
,,Myslela jsem, že naší zemi netrápí dluhy, a pak najdu toto.“ Bylo na nich vidět, že jsou překvapení, poněvadž se po sobě ostražitě podívali předtím, než bývalý král promluvil:
,,Kde jsi to našla?“ Norael si odfrkla, i když se to právě na ni vůbec nehodilo.
,,No není to sice důležité, ale v knihovně mezi nejzastrčenějšími a nejménně používanými knihami. Pak jsem ale neměla čas si to prohlédnout, a tak to zůstalo na pracovním stole mezi cennými listinami, ovšem než jsem se k tomu vrátila.“
,,Tohle jsi nikdy neměla najít,“ pronesla pomalu matka. ,,To náš rádce, ten to způsobil. Půjčoval si od Lamského krále obrovské peníze naším jménem, ale sám je pak utrácel. A pak za námi přišel posel, abychom splatili část dluhu, ale my nevěděli, o čem to mluví. No a pak se to všechno zjistilo. Král nám slíbil, že nám dluh odpustí, pokud mu toho rádce vydáme. Ale bohužel, pak nastoupil na trůn jeho syn a ten trval na jeho splacení, jinak nám prý vyhlásí válku.“ Norael se zamyslela a poté svou myšlenku i vyslovila:
,,Tak to by neměl být problém, poněvadž naše armáda je třicetkrát větší, jak ta jeho. A kdybychom spolu měli bojovat, tak nepochybuji o naší výhře.“ Král se smutně usmál:
,,Tím bych si tak jistý nebyl. Princ je zlý a údajně má svou vlastní obrovskou armádu z podsvětí. Jsou neživí a ve světě se jim říká upíři. Je jich prý něco okolo 777 tisíc a využívají nejen meče, ale i svých zubů, kterými sají lidskou krev. Zabiješ je jedině tehdy, když jim probodneš srdce stříbrným mečem.“ To Norael zrovna nepotěšilo. Popadla dluhopisy a spěchala do hradu. Tam si hned nechala zavolat svého nejlepšího přítele – Ghalatha. Byl by pěkný, jen kdyby neměl znetvořený obličej. Když vešel, objala ho a hned mu vše vylíčila. Líčila mu to, neboť si vždy vážila jeho rady, která byla nesmírně cenná. Nejzvláštnější na tom bylo, že když se naň podívala, tak jí připomínal svého otce, ale dlouho se nad tím nezamýšlela.. Ghalath jí poradil, aby všechny obeznámila s tím, koho proti sobě budou při boji mít a taky, jak je zabít. A najednou zničehonic přišel posel s dopisem. Norael ho otevřela a začala nahlas předčítat:
,,Královno Norael, jelikož vůči mému království máte obrovské dluhy a já smrt vašeho rádce nepovažuji za dostatečnou odplatu, vyhlašuji Vám já Relevang II., král Lamského království, tímto dnem válku.“ Spěšně se podíval na Ghlatha. Ten jen pokrčil rameny: ,,No tak to abys jim to řekla, co nejdřív,“ a odešel.
A tak Norael učinila, jak jí Ghalath řekl. Vojáci byli zpočátku zachmuření, ale pak přesvědčení, že vyhrají, zvítězilo. Rozkázala jim, aby se na zítřejší svítání všichni připravili k odjezdu. Plně vyzbrojení a s brněním. Kuchařkám nařídila připravit jídlo pro 753 tisíc lidí na pět dnů. Kuchařky byly zoufalé, neboť to bylo spousta jídla, ale nakonec s vynaložením veškerého úsilí se jim to podařilo.
,,Pojedeš se mnou?“ otázala se Norael Ghalatha.
,,Přece bych tě v takové situaci nenechal samotnou,“ opáčil stroze Ghalath. Druhý den se tedy brzy ráno vydalo celé vojsko s Norael v čele k Lamskému království. Za pouhý jeden den se střetli s dousud největším vojskem, jaké kdy viděli. Těsně předtím, než boj vypukl, udílela královna Kamie pokyny a povzbuzovala svou armádu:
,,Ty Ralkoku veď svůj oddíl nalevo, ty Ghalathe zase napravo a můj oddíl pojede přímo. Musíme zvítězit, poněvadž jinak by se upíři vrhli na naše rodiny. Vyhrajeme, protože máme obrovskou sílu. Do boje!“ a vyrazili. Všichni byli na koních a v rukou třímali stříbrné meče. Po dlouhé době neutuchajícího boje Norael se svým vojskem vedli. Měla z toho obrovskou radost, přestože se cítila vyčerpaná a měla obrovskou žízeň. Na jejích vojácích bylo vidět totéž. Bohužel na upírech nebylo znát žádné vyčerpání. Obličeje měli potřísněné krví, jak ji vysávali svým obětím. A tak se Norael s novou silou vrhla do bitevní vřavy. Zabila nejméně třicet upírů a „prokousávala“ se jimi dál. Zničehonic ji obklíčila skupinka osmi upírů. Pět z nich stačila zabít a když se věnovala šestému, tak ji jeden bodl ze zadu nesmírnou silou těsně pod srdce.
Ghalath uslyšel velmi slabý výkřik, otočil se a spatřil Norael s mečem v těle. Rozzuřeně se vrhl jejím směrem a zabíjel všechny, kdo se mu připletli do cesty s takovou vervou, až ostatní zděšeně utíkali. Doběhl k ní právě v té chvíli, co se nad královnou skláněl jeden z upírů a chtěl jí vysát krev – bodl ho. Upír vydal hrůzostrašný skřek a svalil se na Norael. Ghalath odhodil upíra pryč z ní a popadl ji do náruče.
,,Ghalathe… je to důležité… m-musíš- zajít za mými rodiči… budou vědět, o co jde.“ Začala umírající královna. „Vždycky jsem tě milovala.“ Dokončila, přičemž pohladila jeho tvář a skonala. Ghalath sevřel její tělo ještě o něco silněji nevšímaje si bitevní vřavy. O chvíli později zavolal čtyři vojáky, aby ji odnesli. A znovu se dal do zabíjení nepřátelských upírů. Nakonec pozabíjeli všechny nepřátele a tudíž vyhráli. Prošli celé bojiště, protože chtěli najít vojáky, kteří se dali ještě zachránit. Poté se dopravili do hradu a hned se dali do ošetřování raněných. Ghalath se vydal za Noraelinými rodiči. Ti byli ze zprávy o úmrtí své dcery velice smutní a královna mu předala listinu, kde mu Norael svěřovala vládu nad Kamijským královstím. Nemohl tomu uvěřit a nakonec za ním ještě přišla služebná s pokorným výrazem ve tváři a sdělila mu, že ho s Norael vyměnila, poněvdž královna si přála dceru.
A tak se Ghalath stal králem. Norael pohřbili do rodinné hrobky blízko hradu, kam nový král často chodil a nad hrobem tiše vzlykal.
------------------------------------------------
dodatek:
Norael bylo právě šestnáct let, když jen tak bloumala po hradu a nevěděla, čím by se zabavila. Učení o politice, tančení a všech těch královských povinnostech ji už unavovala. A tak se rozhodla, že si zajde zabojovat na cvičiště. Byli tam sice dospělí muži, kteří byli velice silní, ale Norael je svou mrštností a úskočností vždy porazila. Když došla na cvičiště, viděla místo bojujících vojáků bez zbrojí, utvořený hlouček, ze kterého se ozýval neobvyklý ruch. Tak se šla podívat, co se děje. Uprostřed hloučku bojovali dva muži. Jeden byl velice mladý a zjevně nový, ale výpady staršího vojáka zdatně odrážel.
,,Kdo je to?“ zeptala se jednoho muže stojícího opodál.
,,To je Ghalath, myslím. Uchází se o místo v naší armádě a my nevěřili jeho síle, tak ho nejzkušenější z nás prozkušuje, princezno,“ odpověděl muž nezúčastněně.
,,Dost!“ vykřikla, ale když viděla tázavé oči vojáků, dodala: ,,Prozkouším ho sama.“ Vzala si od jednoho z vojáků nabízený meč a přistoupila ke Ghalathovi. Ten vypadal, jak překvapeně, tak nervózně, ale snažil se nedat na sobě nic znát. Tak se tedy dali do boje. Jak se ukázalo, byli Ghalath a Norael vyrovnanými soupeři, a tak souboj po delší době Norael ukončila.
,,Jsi přijat,“ pronesla po chvíli s úsměvem. Byla ráda, že našla rovnocenného bojovníka, jako je ona sama. A tak pravidelně chodila s Ghalathem do přírody, kde bojovali a povídali si o sobě. Stali se přáteli na život a na smrt.